Baňkování

Baňkováni se používali již ve staré Indii, Egyptě a Řecku. Sázení baněk je doloženo již z roku 3300 př.n.l., na pečeti mezopotamského lékaře. Nejprve vzniklo odsávání ústy, poté pijavicemi, později se používaly nástroje, např. kravské rohy. Metoda se předávala jednotlivými kulturami dál a byla hojně rozšířená. Ještě za časů našich prababiček bylo baňkování velmi používáno, avšak postupy byly většinou předávány ústně z generace na generaci, a tak o tomto způsobu léčby nejsou téměř žádné písemné záznamy.

Některé sázení baněk vyvolává ve tkáni krevní výron, obsahující tkáňovou tekutinu a má stejně jako krvavé jako krvavé sázení velmi hluboký segmentální účinek. Působí nepřímo přes jednotlivé reflexní (tzv. Haedovy) zóny na příslušné orgány. Jelikož jsou tyto zóny díky výzkumům přesně známy, je odsávání vědecky podloženo. Tento způsob aplikace tkáň velmi prokrvuje.

Příklady indikací aplikace baněk:

bolesti páteře, bolesti energetických drah a jejich zablokování, onemocnění dýchacích cest, poruchy krevního tlaku, otoky, ischias, migrény, nemoci jater, lumbágo, onemocnění žaludku a střev, ledvinové choroby, chronická zácpa, záněty kloubů, revmatické potíže, závratě aj. Sázení baněk je účelným doplňkem terapeutických metod klasické a přírodní léčby.

Kontraindikace:

celková infekce, horečka, celkové tělesné vyčerpání, aplikace bezprostředně po jídle, krvácivé stavy, popáleniny, křečové žíly, těhotenství, menstruace, místa s mateřskými znaménky, páteř, pohlavní orgány, mízní uzliny ,horečnatá onemocnění, akutní zánětlivá onemocnění, kožní defekty v místě aplikace baňky.

Optimální je podstoupit šetření baňkami dvakrát v týdnu, dokud se potíže nezlepší. Na některé indikace postačí dvě ošetření, na některé jich musí klient podstoupit více. Tento způsob terapie je velmi osvědčený a účinný prostředek ke zlepšení zdravotních potíží, ale musíme si uvědomit, že každá bolest je volání organismu o pomoc. Záleží pak především na samotném klientovi, zda je ochoten spolupracovat, upravit životosprávu, stravu, chybné pohybové návyky apod.

Účinek baněk je trojí

mechanický - když se tělo prokrví a uvolní
reflexní - ovlivňující vnitřní orgány
metabolický - probudí lymfatický systém člověka, z jehož těla se tak po další dny odplaví velké množství škodlivin.

Jak se v praxi baňkuje

Vzduch ve skleněné baňce se ohřeje pomocí hořícího smotku vaty, jenž se do baňky vloží. Osobně preferuji plynový zapalovač s plamenem seřízeným na maximum. Tím se vyloučí možnost, že ještě dohořívající zbytek smotku vaty sežehne pacientovu kůži. Tímto plamenem se strefíme doprostřed průsvitu baňky, aniž bychom se jím dotkli okrajů. Ty se ohřát nesmějí.

Baňka se pak rychlým pohybem přiloží na předem přesně vyhmátnuté místo. Ohřátí vzduchu lze docílit i držením hrdla baňky nad plamenem svíčky, což je o něco pomalejší než lihovým smotkem vaty, ale za to lze svíčku nechat zapálenou a dodatečně nahřívat tu samou nebo další baňky bez větší manipulace ohněm nad pacientovými zády.

Existují i baňky s gumovým balónkem, jehož puštěním po předchozím zmáčknutí a přiložení baňky na kůži se podtlaku dosáhne taktéž. Baňka se přisaje a do svého nitra vtáhne kůži i s podkožím, v případě silného podtlaku dojde dokonce k výstupu lymfy z kožních pórů.

Nechá se asi 10 – 15 minut na místě. Pacient má přitom ležet uvolněn na břiše, s hlavou na straně a pažemi podél těla.

Většinou je doporučeno uvolnit se i duševně a myslet na něco příjemného, neboť i pozitivní myšlení v průběhu sezení vede k lepším výsledkům. Jedná se o tzv. suché baňkování. Pokud se nad přesně vyhmátnutou gelosou resp. přímo do ní učiní malý otvor a nad něj se posadí baňka, nasaje tato do svého nitra několik kubíků krve.

Baňkami se dá i masírovat. Záda se před aplikací vydatně namaží neutrálním nebo aromatickým olejem a přisátou baňkou se pak „jezdí“ v podélné ose většinou podél páteře a krouží se jí nad citlivými místy a hlavně nad gelosami, které lze takto výrazně prokrvit.